Ústavní soud zamítl nálezem ze dne 29. 9. návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení § 21 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb., jako nedůvodný. Návrh na zrušení ostatních ustanovení zákona č. 7/2002 Sb. odmítl z procesního důvodu pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele.

Kárně obviněný soudce Okresního soudu v Chomutově J. S. podal v průběhu řízení před kárným senátem Nejvyššího správního soudu návrh na přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu podle ustanovení čl. 95 odst. 2 Ústavy. Rozpor s ústavním pořádkem spatřoval kárně obviněný soudce v tom, že se podle nové právní úpravy (oproti dosavadnímu stavu) rozhoduje v jediné instanci a že proti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu není přípustné odvolání. Jelikož se s touto argumentací Nejvyšší správní soud ztotožnil, kárné řízení se soudcem J. S. přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení celého zákona č. 7/2002 Sb. Nejvyšší správní soud ve shodě s kárně obviněným soudcem J. S. považuje za stěžejní důvod protiústavnosti napadeného zákona skutečnost, že řízení o kárné odpovědnosti soudců je toliko jednoinstanční. Ustanovení § 21 zákona č. 7/2002 Sb. totiž zní: „Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.“

Ústavní soud dospěl k závěru, že obecně právo na odvolání není v ústavním pořádku zakotveno; právo na dvouinstančnost řízení je garantováno toliko v trestním řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě: „Každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má právo dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně.“ Ústavní soud však dospěl k závěru, že kárné řízení se soudcem nelze považovat za řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 zmíněného Protokolu č. 7, a proto konstatoval, než že právo na odvolání proti rozhodnutí v tomto řízení v ústavním pořádku České republiky výslovně garantováno není.

Ústavní soud v této souvislosti připomněl, že není jeho úkolem hodnotit vhodnost přijatého modelu kárného řízení. Lze sice přitakat navrhovateli, že právo na odvolání proti meritornímu soudnímu rozhodnutí je v českém právním řádu pravidlem s nepříliš četnými výjimkami, ale ani z této skutečnosti však nelze dovodit povinnost odvolání zavést vždy.