Nejvyšší správní soud navrhl podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, prohlášení neústavnosti citovaných ustanovení zákona č. 565/1990 Sb. Ta ukládají poplatkovou povinnost i nezletilým dětem, které mají v obci trvalý pobyt․ Tato úprava, která stanovila jako rozhodující hledisko pro určení poplatníka trvalý pobyt v obci bez ohledu na věk poplatníka a na jeho finanční soběstačnost, je podle navrhovatele v rozporu s právem na ochranu majetku, na zvláštní ochranu dětí a mladistvých, s právem na spravedlivý proces a také v rozporu s povinností státu respektovat nejlepší zájem dítěte.

Ústavní soud návrhu vyhověl. Důvody, které jej k tomu vedly, se však vztahují pouze na nezletilé poplatníky poplatku za provoz systému shromažďování odpadů. Proto soud omezil rozsah svého rozhodnutí právě na tuto skupinu poplatníků. S ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou orgány veřejné moci povinny promítnout důsledky shledané protiústavnosti do své rozhodovací praxe, tedy při řešení konkrétních případů zohlednit výše uvedené derogační důvody a neaplikovat ustanovení § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. června 2012, v rozsahu, v němž ukládal povinnosti nezletilým poplatníkům.

Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Josef Fiala, Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.

Nález nabyl účinnosti dnem 16. října 2017.

Zdroj: Právní zpravodaj, C. H. Beck