Prezident republiky Václav Klaus, jako zákonný účastník řízení před Ústavním soudem ve věci návrhu skupiny senátorů na posouzení Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, zaslal dne 17. 10. odpověď na výzvu Ústavního soudu, v níž podpořil stanovisko skupiny senátorů.

Prezident ocenil snahu senátorů dosáhnout jistoty v tom, zda Lisabonská smlouva je či není v souladu s českým ústavním pořádkem. K tomu uvedl: „O jejich mimořádně pečlivém a odpovědném přístupu svědčí i zpracovaná, a k textu návrhu připojená, úplná znění Římské a Maastrichtské smlouvy s vyznačením změn prováděných v nich Lisabonskou smlouvou. Takový dokument v naší zemi dosud neexistoval, i když je zjevné, že je pro alespoň základní představu o rozsahu změn přinášených Lisabonskou smlouvou a pro její posouzení zcela nezbytný.“

Prezident uvítal snahu navrhovatelů konečným výčtem definovat znaky tzv. materiálního jádra ústavního pořádku, přesněji řečeno svrchovaného demokratického právního státu. Podle nich nesmí ČR, má-li zůstat svrchovaným státem, na EU nikdy přenést rozhodování o příjmech a výdajích ČR, rozhodování o obraně ČR, rozhodování o tom, co je trestným činem, o vině a trestu a několik dalších. Lisabonská smlouva však např. považuje za jeden z cílů EU dosažení společné evropské obrany a umožňuje orgánům EU rozhodovat o rozdělování kvót, kolik uprchlíků z třetích zemí musí členské státy přijmout. Už samotný cíl ustavit společnou evropskou obranu považují navrhovatelé a s nimi i prezident za protiústavní.

Prezident souhlasí s konstatováním navrhovatelů, že Lisabonská smlouva mění Římskou a Maastrichtskou smlouvu od základu a připomněl svou otázku na Ústavní soud z června 2008: Jestliže Lisabonská smlouva nepřímo novelizuje Přístupovou smlouvu, nevztahuje se pak implicitně i na Lisabonskou smlouvu ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii? Nemá být proto i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy předmětem referenda?

V závěru svého stanoviska Václav Klaus napsal: „Navrhuji, aby Ústavní soud rozhodl jasně, konkrétně a s podrobným odůvodněním o souladu Lisabonské smlouvy jako celku s článkem 1 odst. 1 Ústavy, resp. s článkem 2. odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a aby sdělil, zda Česká republika zůstane i po ratifikaci Lisabonské smlouvy svrchovaným, jednotným a demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“