Senát Parlamentu ČR schválil dne 11. 12. na své 14. schůzi návrh senátního návrhu ústavního zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Návrh zákona upravuje legislativní proces.

Senátorka Soňa Paukrtová pojmenovává v důvodové zprávě novely hlavní problémy české legislativy:
1. Přestává být možné se řídit právním řádem, protože je jen obtížně seznatelný a obsahuje rozpory. Nejde přitom ani tak o počet zákonů, jako spíše o četnost, rozsah, přehlednost a řádné odůvodnění jejich změn. Právní vědomí nemá možnost se ustálit, protože osvojovaná právní úprava již mezitím dávno neplatí.
2. Snižuje se úsilí o odvedení perfektní legislativní práce již v exekutivě, protože se ve Sněmovně dá cokoliv změnit, a téměř cokoliv také změněno bude.
3. Zákony byly a jsou stále více vnímány jen jako instrumenty vládnutí, jejichž specifickým charakteristikám není třeba věnovat přílišnou pozornost, protože případné nedostatky můžeme kompenzovat interní cestou pokynů a směrnic, případně brzkou novelizací.

Senátem schválený návrh novely Ústavy vychází z diskuse těchto problémů a přináší několik změn legislativního procesu:
1. Právo zákonodárné iniciativy se omezuje z jednotlivého člena Poslanecké sněmovny na jejich desetičlennou skupinu. Zákonodárná iniciativa jediného poslance je komparativně neobvyklá. Skupinová iniciativa deklaruje vážnou podporu návrhu zákona, jehož projednávání vždy zatěžuje zákonodárný sbor.
2. Dosavadní výslovné oprávnění vlády vyjádřit se k iniciativnímu návrhu zákona se rozšiřuje tak, aby pokrývalo rovněž vyjadřování se k návrhům zákonů, které v podobě pozměněné oproti předloženému návrhu schválí Poslanecká sněmovna či Senát. Zkušenosti z praxe totiž ukazují nejen na vysoký počet, ale především na mimořádnou závažnost přijímaných pozměňovacích návrhů.
3. Navrhuje se zcela vypustit institut „nezabývat se“ z Ústavy. Důvodem je skutečnost, že původní záměr ústavodárce umožnit Senátu, aby se systematicky a s nadhledem zaměřoval pouze na menší, zásadnější část legislativní tvorby a ostatní legislativní produkci propouštěl, se dle názoru předkladatele nenaplnil. Senát se stal standardním projednacím místem, v zásadě čtvrtým čtením zákona po třech čteních v Poslanecké sněmovně, byť čtením s jinou věcnou a politickou optikou.
4. Navrhuje se, aby v případě, kdy prezident republiky vrátí návrh zákona, o něm hlasovaly znovu obě komory Parlamentu a návrh byl přijat jen při souhlasu obou komor. Toto opatření by mělo mít výrazný vliv na stabilizaci hodnot společnosti, které se projevují v zákonodárném procesu. Znamená to, že relevantní je shoda dvou ze tří subjektů zákonodárného procesu.
5. Jako diskusní se předkládá návrh zavedení nového typu vyjádření vlády, tzv. vyjádření závazného. Vztahovat by se mělo k ochraně příjmových a výdajových poměrů zavedených v rozpočtovém roce schváleným zákonem o státním rozpočtu. Pakliže by byly předkládány návrhy zákonů, resp. pozměňovací návrhy, které by podstatně snižovaly příjmy nebo podstatně zvyšovaly výdaje státního rozpočtu, tzn. zvětšovaly by schválený deficit, nemohly by být schváleny proti negativnímu vyjádření vlády. Příslušné změny daňových a jiných zákonů by mohly být přijímány jen s účinností pro jiný rozpočtový rok.
Účinnost zákona je stanovena od 1. 7. 2010. Nyní se jím bude zabývat Poslanecká sněmovna.