Prezident republiky Václav Klaus vetoval zákon, kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.

Citujeme z dopisu prezidenta předsedovi Poslanecké sněmovny:

„Zákon, který je implementací Směrnice EU, a především způsob jeho přijetí jsou dalším příkladem popření smyslu parlamentní demokracie, resp. dalším krokem k tomu, aby Česká republika přestala být suverénním státem. Parlament je pro tyto případy (které jsou dnes již velmi časté) pouhým formálním „hlasovacím strojem“, který „aplikuje“ směrnice EU. V podstatě se nad nimi nezamýšlí a nevede o nich diskusi. Svým téměř jednomyslným hlasováním navíc dává demonstrativně najevo, že jinak hlasovat nemůže a že se ho některé významné zákony, které přijímá, již meritorně netýkají. S tím se jako prezident České republiky nemohu smiřovat.

Sám cíl obchodování s tzv. emisními povolenkami – tedy údajné omezování produkce „skleníkových plynů“ – je dalším drastickým zásahem do ekonomické svobody s velmi pochybným zdůvodněním, neboť doktrína globálního oteplování – zejména její vědecká báze – fakticky zkrachovala. Jde ale i o to, že rozšiřováním této praxe na další a další komodity vzniká stínový trh, jakási stínová měna s nejasnou likviditou, stínové pohledávky. Jde o časovanou minu pod celou naší ekonomikou, což je v souvislosti s důsledky světové ekonomické krize mimořádně nezodpovědné. Uplatnění zákona bude kromě jiného znamenat také zdražování letenek, a tím i snižování konkurenceschopnosti českých firem na mimoevropském trhu. I kdybychom brali doktrínu nutného snižování produkce CO2 vážně, pak je třeba připomenout, že emise tohoto plynu z letecké dopravy představují jen 3 % z celkových emisí v Evropské unii. Jinými slovy: cena za tento demonstrativní politický krok a jeho dopady na naši ekonomiku jsou zcela nepřiměřené jeho reálnému dopadu.

Zákon navíc začleňuje Směrnici Evropské komise do našeho právního řádu dříve, než byl dokončen proces jejího vytvoření. Upozornil na to při projednávání návrhu zákona v parlamentu sám předkladatel, bývalý ministr životního prostředí Jan Dusík, když uvedl, že metodika EK bude teprve v budoucnu přijata a že proto zatím není k dispozici. Z hlediska uplatnění zákona je přitom právě tato metodika klíčová. Obvyklý argument, že nepřijetí této unijní normy nás vystaví nebezpečí postihu ze strany EK, je v tomto případě zcela bezpředmětný, protože Komise sama ještě nemá jasno, jak bude postupovat. Implementace Směrnice Evropské komise do  zákona, jehož prováděcí předpisy dosud neexistují a který s vysokou pravděpodobností bude brzy potřebovat další novelizaci, by jen dále znevěrohodňovala náš právní řád, včetně jeho vymahatelnosti.

Je navíc zcela nereálné požadovat na provozovatelích letecké dopravy, aby do dvou týdnů po případném nabytí účinnosti zákona vykázali řádně podložené a nezávisle ověřené údaje z činností zahrnutých do systému obchodování až do roku 2013.“

Definitivně o zákonu rozhodne Poslanecká sněmovna v některé ze svých nejbližších schůzích.