1. senát Ústavního soudu odmítl usnesením ze dne 27. 5. návrh Dělnické strany, v němž požadovala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2010, kterým rozhodl o jejím rozpuštění. Návrh byl soudci Ústavního soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ve svém usnesení konstatuje, že ústavní stížnost neobsahuje nic jiného než opakování výhrad a argumentů, které navrhovatelka vznesla již v řízení před Nejvyšším správním soudem a na které zmíněný soud podrobně a vyčerpávajícím způsobem reagoval. V řízení před Nejvyšším správním soudem bylo prokázáno naplnění podmínek pro rozpuštění navrhovatelky jako politické strany, obsažených v § 13 odst. 6 za použití § 4 písm. a) a d) a § 5 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších zákonů. Z průběhu řízení a z výsledků dokazování před Nejvyšším správním soudem dle názoru soudců Ústavního soudu vyplývá, že činnost navrhovatelky v mnohých aspektech vykročila z mezí volné soutěže politických stran.

O rozpuštění Dělnické strany rozhodl 17. 2. 2010 Nejvyšší správní soud. V rámci řízení zjistil, že činnost Dělnické strany byla protiprávní. Skutečný program Dělnické strany, projevy jejích představitelů a členů, stejně jako projevů, jimž strana poskytuje prostor na shromážděních a ve stranickém tisku, směřují podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu k vyvolávání rasové, etnické a sociální nesnášenlivosti a ve svém důsledku k omezení základních práv a svobod určitých obyvatel ČR a směřovala k potlačení rovnoprávnosti občanů, a to zejména na základě národnostního klíče nebo sexuální orientace. Hodnoty reprezentované Dělnickou stranou lze podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu označit za neslučitelné s hodnotami českého právního řádu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy České republiky a podle § 73 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je oprávněna politická strana podat návrh Ústavnímu soudu, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Dělnická strana takový návrh podala dne 15. 3. 2010. S tímto návrhem se podle § 79 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu pojil odkladný účinek, takže po dobu řízení před Ústavním soudem nebylo možno napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu vykonat. Ukončením řízení před Ústavním soudem, resp. doručením usnesení účastníkům řízení odkladný účinek pomíjí a rozsudek Nejvyššího správního soudu se stane vykonatelným.