Senát Parlamentu ČR neschválil dne 23.6. na své 20. schůzi návrh zákona, kterým se mění zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Senátoři návrh ani neschválili, ani nezamítli, což vzhledem k současné situaci v Parlamentu znamená, že legislativní proces novely skončil.
Projednaná novela byla vyvolána potřebou aplikační praxe a měla přiblížit obecně prospěšnou společnost obchodním společnostem, ovšem při zachování jejího neziskového charakteru. Cílem novely bylo umožnit neziskovým poskytovatelům být operativnější na trhu obecně prospěšných služeb, posílit důvěru subjektů, které s nimi vstupují do smluvních vztahů a zajistit vícezdrojové financování obecně prospěšných služeb.
Sekundárním důvodem pro předložení novely byl také fakt, že vládní návrh občanského zákoníku předpokládá, že obecně prospěšné společnosti nebudou nově zakládány a zákon o o.p.s. bude zrušen. 1700 obecně prospěšných společností, které jsou nyní registrovány a které se nepřemění na ústavy, se však nadále bude řídit tímto zrušeným zákonem, který již nebude moci být novelizován.
Nově měl být statutárním orgánem obecně prospěšné společnosti ředitel společnosti, nikoli správní rada jako doposud. Jde o změnu, která je vyvolána potřebou flexibilnějšího, rychlejšího a především transparentnějšího chování obecně prospěšných společností. V současné době často nebývají akceschopné, protože správní rady jsou tvořeny dobrovolníky, kterým platná právní úprava neukládá dostatečně silné povinnosti a odpovědnost.
Posiluje se také úloha zakladatele obecně prospěšné společnosti, který nejen společnost zakládá, stanoví podmínky zakládací listiny, ale činí a schvaluje zásadní rozhodnutí o společnosti i v průběhu její existence. Pokud zakladatel zanikne bez právního nástupnictví, přináší novela instrument, jakým způsobem jej nahradit. Posílení role zakladatele si vyžádala mj. i skutečnost, že obecně prospěšné společnosti jsou často zakládány orgány i obcemi, kraji i státními orgány, které do nich vkládají veřejný majetek, vyžadující zvláštní ochranu. Bylo vypuštěno ustanovení § 18, které vylučovalo poskytování státních dotací na stejnou činnost více místy státní správy.