Senát Parlamentu ČR zamítl dne 23. 6. na své 20. schůzi poslanecký návrh na vydání zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o lobbingu). Cílem navrhované právní úpravy je zakotvit právní regulaci lobbingu, práva a povinnosti lobbistů a veřejných funkcionářů.

Lobbing, neboli působení na představitele státní moci s cílem ovlivnit jejich rozhodování, dosud není českým právem regulován, což zvyšuje riziko klientelismu a korupce. Naproti tomu v řadě zemí, např. v USA, Kanadě či Polsku, regulován je, a to i na úrovni zákona. Návrh zákona je s určitými úpravami převzat z návrhu zákona o lobbingu, který byl předložen v roce 2005 v Národní radě Slovenské republiky. Slovenská vláda návrh připravila na základě úpravy platné v USA a konzultací s podnikateli v oblasti lobbingu.

Návrh zákona definuje lobbing a stanovuje lobbistům, tedy osobám, které se snaží ovlivňovat rozhodování státních orgánů soustavně, povinnost registrovat se ve zvláštním seznamu vedeném Ministerstvem vnitra. Registrovaní lobbisté budou mít zaručen vstup do objektů Parlamentu a krajských a obecních zastupitelstev, budou moci vystoupit na jednání orgánu komory Parlamentu a krajských a obecních zastupitelstev, navrhne-li to člen orgánu, a bude moci požadovat, aby orgán veřejné moci na internetové stránce odkazoval na jeho stanovisko. Veřejní funkcionáři budou povinni evidovat své kontakty s lobbisty a tuto evidenci čtvrtletně předkládat Ministerstvu vnitra (poslanci a senátoři však mandátovému a imunitnímu výboru své komory Parlamentu, protože z hlediska dělby moci není vhodné, aby v jejich případě vedl evidenci jejich kontaktů orgán výkonné moci), které ji zveřejní. I lobbisté budou povinni takto evidovat a oznamovat své lobbistické kontakty. Za porušování povinností lobbistou hrozí pokuty a zákaz činnosti od pověřeného obecního úřadu, za porušování povinností veřejných funkcionářů hrozí pokuty podle zákona o střetu zájmů.

Vláda vytýkala návrhu zejména vadný pojem lobbingu, neboť se nejedná o uskutečnění kontaktu, jak tvrdí návrh, ale o prosazení zájmu. Vláda také postrádala formulování vlastních pravidel provádění lobbingu a vyjádřila nesouhlas s registrací. Na půdě Senátu převládl názor, že zákon by zavedl jen další neefektivní administrativu, a proto byl zamítnut.