Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila v prvním čtení dne 1. 2. na své 13. schůzi vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Novela reaguje na obavy z omezení práva na informace a výslovně stanovuje, že zveřejnění informací, pro které platí zákaz zveřejnění podle trestního řádu, je možné, převáží-li veřejný zájem na jejich zveřejnění nad zájmem na ochranu soukromí.

K 1. 4. 2009 nabyla pod č. 52/2009 Sb. účinnosti novela trestního řádu a některých dalších zákonů, která vyvolala značný mediální ohlas. Primárním cílem vládní novely bylo v souladu s mezinárodními trendy více chránit osobnost a soukromí oběti trestného činu, jíž je zapotřebí zvlášť chránit vzhledem k jejímu věku nebo povaze spáchaného činu a která je mnohdy sekundárně viktimizována nešetrným způsobem medializace případu. Předmětná novela omezila okruh informací poskytovaných veřejnosti o oběti trestného činu a zakázala zveřejňování jejího jména a jiných údajů, jež by umožnily její identifikaci, např. fotografií či obrazových záznamů.

S ohledem na ústavní zásadu svobody projevu a ústavně zaručeného práva na informace byl okruh takto zvýšeně chráněných obětí omezen na oběti mladší 18 let a oběti trestných činů zasahujících do jejich osobnostní integrity nebo do jejich osobních práv.

V souvislosti s předmětnou novelou zaznívají obavy, že média nebudou moci informovat veřejnost o případech, kdy je dán zájem veřejnosti na tom, aby se určitou informaci dozvěděla, např. pokud je obětí trestného činu čelní představitel státu a tento čin byl spáchán pro výkon jeho funkce nebo pokud mají média k dispozici záznamy z policejních odposlechů nasvědčující tomu, že určitý veřejný činitel spáchal trestný čin. V takovém případě se střetávají dvě ústavně zaručená práva – právo na ochranu soukromí a právo na svobodu projevu a na informace. Článek 17 Listiny základních práv a svobod sice zajišťuje právo na svobodu projevu a na informace, nicméně takové právo není zcela neomezené. Limity tohoto práva stanoví článek 17 odst. 4 LZPS, který umožňuje toto právo zákonem omezit, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. I když i podle stávající právní úpravy by se taková skutečnost měla zkoumat v rámci posuzování protiprávnosti předmětného jednání, navrhuje se za účelem právní jistoty výslovně upravit přímo v zákoně, že zveřejnění informací, pro které platí zákaz zveřejnění, je možné, pokud je na zveřejnění dán veřejný zájem, který převáží zájem na ochraně soukromí dotčené osoby.

Otázku, zda právo veřejnosti na informace převáží nad právem na ochranu soukromí, je zapotřebí zkoumat v každém konkrétním případě, kdy se právo na informace dostane do konfliktu s právy a svobodami druhých. V každém případě je třeba posuzovat sledovaný účel zveřejnění, způsob zveřejnění, jakož i zveřejněním dosažený či předpokládaný účinek. V případě, že zveřejnění totožnosti osoby je natolik ve veřejném zájmu, že ústavní právo na informace převáží ústavní právo na ochranu soukromí, chybí v daném případě protiprávnost zveřejnění a ten, kdo informaci zveřejnil, nebude postižen. Kritériem posouzení oprávněnosti zveřejnění, které český právní řád zná a který je zejména znám v soudní judikatuře, je institut „veřejného zájmu“, jehož existenci v případě sporu posoudí soud.

Dále se navrhuje jednotně upravit další důvodné výjimky ze zákazu zveřejnění, odstranit aplikační výkladové nejasnosti a upravit postup, který subjekt je příslušný k udělení souhlasu se zveřejněním v případě smrti dotčené osoby.

Návrhem se bude nyní zabývat Ústavně právní výbor. Novela nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení.