Ústavní soud dne 9. 8. částečně vyhověl návrhu Městského soudu v Brně a zrušil platovou restrikci vůči soudcům, která je obsažena v ustanovení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., dnem publikace nálezu ve Sbírce zákonů. Ve zbývající části návrh odmítl.

Napadené a Ústavním soudem zrušené ustanovení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. zní: „Od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 činí platová základna pro soudce 54 005 Kč.“

Ústavní soud především odkázal na celou sérii svých dosavadních nálezů, v nichž shledal platové restrikce vůči soudcům za protiústavní pro rozpor s principy demokratického právního státu a nezávislosti soudnictví. Ústavní soud již opakovaně poukázal na skutečnost, že „na snižování schodků veřejných rozpočtů se již dlouhodobě podílí profesní skupina, u níž je zákonem velmi výrazně omezena možnost dosahování jiných příjmů než platových“. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/08 pak Ústavní soud upozornil, že „krok zákonodárce, jímž (by) došlo nikoliv k pozastavení tempa růstu platu soudců, nýbrž k byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně jejich materiálního zabezpečení, stěží by mohl Ústavní soud z hlediska principů demokratického právního státu aprobovat. Zvláště to platí, pokud by se ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná restrikce zasahuje toliko nebo především příjmové poměry soudců a nikoliv současně příjmy jiných ,služebníků‘ státu.“
Nálezy Ústavního soudu nejsou ze strany výkonné a zákonodárné moci respektovány. Ústavní soud proto i nyní dospěl stejně jako v nálezu Pl. ÚS 12/10 k závěru, že „platové restrikce ve vztahu k soudcům se […] nejeví jako mimořádné a proporční, ale že jde o cílený proces směřující k tomu, aby se soudcovské platy vrátily do nižších úrovní, a tedy aby se touto cestou odstranila ze zorného úhlu moci zákonodárné a výkonné v minulosti učiněná ,chyba‘ při stanovení pravidel pro výpočty soudcovských platů v polovině 90. let 20. století.“.

Ústavní soud poznamenal, že snižování platu soudců je provázeno rozpornými skutečnostmi: na straně jedné je odůvodňováno zákonodárcem nutností úspor veřejných financí a snížením disproporcionality ve vztahu k platům zaměstnanců veřejné správy, na straně druhé je provázeno zvyšováním platů ve veřejné správě, resp. jejich nesnižováním. Poukázal přitom na informace o platech, resp. osobních ohodnocení a odměnách poskytovaných vysokým státním úředníkům u ústředních orgánů státní správy.