Ústavní soud ČR v minulých dnech posuzoval návrh několika poslanců a senátorů, kteří navrhovali zrušení řady zákonů v sociální a zdravotní oblasti, pro jejich protiústavnost. Ústavní soud dospěl v drtivé většině návrhu k závěru, že napadaná právní úprava je v souladu s úpravou na ústavní úrovni. Současně však soudci svým rozhodnutím zrušili povinnost osob, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání po stanovenou dobu, vykonávat bez nároku na odměnu tzv. veřejnou službu. Ve zbytku tedy návrh soudci zamítli.

Navrhovatelé se prostřednictvím své stížnosti domáhali zrušení zákonů především z důvodu protiústavnosti procedury jejich přijetí, když Poslanecká sněmovna o všech těchto zákonech rozhodovala poté, co byly zamítnuty nebo vráceny Senátem s pozměňovacími návrhy. Zásadním problémem, který navrhovatelé vytýkali, bylo sloučení rozpravy ke všem z nich za současného omezení řečnické doby poslanců na 10 minut a počtu jejich vystoupení na dvě. S tímto postojem se však Ústavní soud neztotožnil.

Pokud jde o zrušení ustanovení zákona o zaměstnanosti, které zavádělo tzv. veřejnou službu, uvedl ve svém nálezu Ústavní soud, že dle zrušené právní úpravy vyřadí krajská pobočka úřadu práce svým rozhodnutím z evidence uchazečů o zaměstnání toho uchazeče, který bez vážného důvodu odmítne nabídku vykonávat veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně v případě, že je v této evidenci veden nepřetržitě déle než 2 měsíce. Tzv. veřejnou službu přitom měl uchazeč o zaměstnání vykonat bez nároku na odměnu.

V rámci posuzování této úpravy soud dospěl k závěru, že tzv. veřejná služba je v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod, když porušuje především právo na přiměřené hmotné zajištění občanů, kteří bez své viny nemohou získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Současně dle soudu zákon porušuje také zákaz svévole či zákaz nucené práce.

Vedle výše uvedeného soud zrušil také omezení platnosti dosavadních registrací poskytovatelů nestátních zdravotnických zařízení podle zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, a s tím související požadavek nové registrace podle zákona o zdravotních službách. Ústavní soud zde dospěl k závěru, že tato povinnost nesleduje žádný objektivně zjistitelný účel, k jehož dosažení by měla vést.

Vedle výše uvedeného Ústavní soud rozhodl také o zrušení dalších dílčích částí zákonů, přičemž samotné soudní rozhodnutí spolu s odůvodněním je možné nalézt na internetových stránkách Ústavního soudu.