Dne 27. 3. 2013 Ústavní soud usnesením zastavil řízení vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 17/13 o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky Václavu Klausovi.

Podle Ústavního soudu primárním účelem tohoto typu řízení je zbavit prezidenta republiky úřadu, nikoli podávat žalobci výklad objektivního ústavního práva.

Ustanovení § 98 odst. 3 ZÚS účinné od 8. 3. 2013 určuje: „Okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu nebo že jeho funkce zanikla uplynutím doby, na kterou byl zvolen, není důvodem k zastavení řízení.“ Za situace, kdy znění účinné v době údajného spáchání deliktů výslovně neupravovalo případ uplynutí funkčního období, ale pouze vzdání se úřadu, Ústavní soud pomocí argumentu per analogiam ve prospěch žalovaného použil § 98 odst. 2 ZÚS upravující zastavení řízení v případě úmrtí prezidenta republiky.

K publikovanému usnesení připojila odlišné stanovisko soudkyně Ivana Janů, podle níž důvod zastastavení nebyl dán a Ústavní soud měl žalobu věcně projednat.

Dne 4. 3. 2013 Senát přijal usnesení, kterým schválil návrh na podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky Václavu Klausovi pro velezradu. Žaloba prezidentovi vytýkala opakované jednání směřující proti svrchovanosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu tím, že prezident:
1) neratifikoval rozhodnutí Evropské rady ze dne 25․ března 2011, kterým se mění čl. 136 SFEU, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro (tzv. „euroval“);
2) nejmenoval soudce Ústavního soudu na aktuálně již tři uvolněná místa a místopředsedu Ústavního soudu (PZ 24/2013);
3) udělil amnestii zastavující některá pravomocně neskončená trestní stíhání (PZ 1/2013; dne 5. 3. 2013 Ústavní soud odmítl navrh na pro zrušení čl. II amnestie pro svou nepříslušnost);
4) nerozhodl s řádným odůvodněním o návrhu na jmenování Petra Langera soudcem;
5) otálel s ratifikací Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě.