Dne 17. 4. 2013 vyhlásil Ústavní soud ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 nález rušící tzv. přísudkovou vyhlášku. Ústavní soud svůj krok odůvodnil následovně.

Vyhláška č. 484/2000 Sb. zavedla stanovení nákladů právního zastoupení na základě principu paušalizace sazeb výše odměn za zastupování v řízení (advokátní tarif naopak vychází z počtu úkonů právní služby poskytnutých ve věci). Neumožňuje tak rozlišit složitost věci, časovou náročnost, počet provedených úkonů ani způsob, jakým řízení před soudem skončilo, čímž žalobce motivuje k vedení sporů o věc nepatrné hodnoty, což hraničí se zneužitím práva.

Systém vymáhání pohledávek se stal podnikatelskou činností, jejímž účelem je zisk za samotné vedení sporu. Přiznaná náhrada nákladů podle přísudkové vyhlášky je zejména v bagatelních sporech, sporech zahajovaných tzv. formulářovou žalobou nebo sporech z adhezních smluv zjevně nepřiměřená povaze a obsahu sporu. V náročných případech může být paušální sazba naopak nepřiměřeně nízká.

Soudy již dnes mají možnost nepřiznat náhradu nákladů nebo přiznat pouze účelně vynaložené náklady. Praxe však není jednotná a nepředvídatelná a soudci jsou demotivováni tyto variantní postupy použít.

Přísudková vyhláška je v rozporu čl. 4 odst. 1 LPS a § 142 odst. 1 OSŘ, a proto bude zrušena dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.