Dne 25. 2. vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozsudek ve věci Ronald David Crabtree proti České republice. Stěžovatel namítal zejména porušení svého práva na svobodu a osobní bezpečnost ve smyslu článku 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel byl v únoru 2003 vzat do vazby. V květnu, červenci, srpnu a září 2003 soudy zamítly jeho žádosti o propuštění na svobodu. V listopadu 2004 Ústavní soud rozhodl, že stěžovatelova vazba byla nezákonná, jelikož soudy rozhodly pouze o stěžovatelových žádostech o propuštění na svobodu a nerozhodly z vlastního podnětu v zákonem stanovené lhůtě též o jeho ponechání ve vazbě, pro které trestní řád stanoví přísnější podmínky než pro rozhodování o propuštění na svobodu. Uvedeným postupem došlo i k porušení principu právní jistoty, jelikož nebylo zřejmé, od jakého data počíná běžet lhůta pro nové rozhodování o vazbě stěžovatele.

Soud v prvé řádě odmítl námitku vlády ČR, že stěžovatel již není poškozenou osobou a že případně nevyčerpal vnitrostátní prostředky nápravy, neboť stěžovateli nebylo poskytnuto žádné odškodnění za porušení stěžovatelova práva na svobodu uznané Ústavním soudem a navíc nebylo v té době zavedenou praxí, že by soudy přiznávaly v obdobných případech i náhradu nemajetkové újmy.

Při posuzování odůvodněnosti stížnosti Soud s odvoláním na závěry Ústavního soudu konstatoval, že vazba stěžovatele nebyla v souladu se zákonem, a proto byla také v rozporu s článkem 5 odst. 1 Úmluvy. Jelikož český právní řád v rozhodnou dobu neumožňoval náhradu nemajetkové újmy utrpěné v důsledku nezákonného zbavení svobody, byl porušen i článek 5 odst. 5 Úmluvy. Naopak nebyl porušen princip rovnosti v řízení o žádosti o propuštění na svobodu zakotvený článkem 5 odst. 4 Úmluvy a Soud zamítl rovněž stěžovatelovu námitku nespravedlivosti trestního řízení.
Soud přiznal stěžovateli náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 eur. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.