Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Ministerstva financí týkající se rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterým byl uvedený zadavatel sankcionován částkou 10 tisíc korun.

Ministerstvo financí porušilo v roce 2007 zákon o veřejných zakázkách, když zrušilo zadávací řízení na správu finančních prostředků na financování protipovodňových opatření. Vítězem soutěže se stala Československá obchodní banka, a.s. Vybraný uchazeč se však poté ve zcela jiném případě dostal do soudního sporu se zadavatelem, který následně tendr na správu finančních prostředků na financování protipovodňových opatření zrušil.

Podle zákona o veřejných zakázkách může veřejný zadavatel soutěž zrušit pouze v situaci, v níž se ocitne v důsledku působení některé vnější, nepředvídatelné události. Jde například o stav, kdy neobdrží slíbenou dotaci, vstoupí do likvidace, konkurzu. Dále též v důsledku živelné pohromy nelze po zadavateli požadovat, aby dokončil zadávací řízení. V daném případě zadavatel zrušení zakázky odůvodnil ztrátou důvěry v uchazeče. Tento argument však ÚOHS nemohl přijmout jako hodný zvláštního zřetele. To, že proti zadavateli určitý subjekt podal žalobu a domáhá se svých práv v soudní při, nemůže být důvodem k zamezení účasti tohoto subjektu v zadávacím řízení, resp. ke zrušení zadávacího řízení v případě, že tento subjekt předloží objektivně nejlepší nabídku. Takovýto postup by totiž nepřípustně omezoval právo uchazeče na soudní ochranu. Mezi základní prvky zákona o veřejných zakázkách patří zákaz diskriminace uchazečů. Pokud by ÚOHS uznal podání žaloby proti zadavateli v jiné věci jako důvod hodný zvláštního zřetele pro zrušení zadávacího řízení, byla by tato základní zásada hrubě popřena. V tomto smyslu Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „osoba zúčastněná na řízení (ČSOB) tím, že iniciovala rozhodčí řízení, neporušila žádný právní předpis, ba právě naopak realizovala své právo na soudní a jinou právní ochranu“ ve smyslu Listiny základních práv a svobod. „Nelze aprobovat situaci, kdy by jakýkoliv uchazeč o veřejnou zakázku, pokud by chtěl být úspěšný, musel rezignovat v jiné věci na své ústavní právo,“ uvádí se v rozsudku Nejvyššího správního soudu.