Návrhem ze dne 9. 7. se navrhovatelé, kterými byli Strana zelených, SNK Evropští demokraté, ČSSD, KDU-ČSL, Věci veřejné a tři fyzické osoby, domáhali zrušení opatření obecné povahy – bodu I.2 usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 17. 6. 2010, č. 39/17. Tímto bylo podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, území hlavního města Prahy rozčleněno na 7 volebních obvodů, přičemž v každém má být voleno 9 (z celkového počtu 63) členů zastupitelstva. Současně bylo vymezeno, které městské části spadají do jednotlivých volebních obvodů.

Poté, co Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že vytvoření více volebních obvodů na území hlavního města Prahy představuje opatření obecné povahy, k jehož přezkumu je oprávněn, zabýval se důvodností návrhu, přičemž postupoval v pěti krocích podle tzv. algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, který byl vymezen v dřívější judikatuře soudu.
Nejvyšší správní soud shledal, že odpůrce v intencích zákona dostatečným způsobem doložil, že vytvoření volebních obvodů je z jeho pohledu potřebné, když jako důvody uvedl především záměr zpřehlednit a zjednodušit volbu snížením maximálního počtu kandidátů na hlasovacím lístku na cca 180 oproti cca 1 500 v případě existence jediného volebního obvodu, možnost zvýšit šance na volební úspěch lokálních uskupení, reflektování zkušeností z voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010, kdy voliči masivně využili preferenčních hlasů, jakož i vytvoření podmínek pro snadnější identifikaci voličů s kandidáty daného volebního obvodu. Odpůrce poukázal také na dlouhodobou praxi orgánů hlavního města Prahy a historický vývoj, když vytváření volebních obvodů na úrovni hlavního města Prahy je pravidelnou praxí (bylo realizováno v letech 1998 a 2002).
Navrhovatelům se nepodařilo prokázat, že vytvoření 7 volebních obvodů na území hlavního města Prahy představuje nepřiměřený zásah do jejich právní sféry. Nelze totiž dopředu předvídat, jaký bude konkrétní výsledek komunálních voleb a jak se vytvoření volebních obvodů projeví ve voličských preferencích. Nejvyšší správní soud rovněž neuznal tvrzení navrhovatelů, že by v důsledku vytvoření volebních obvodů došlo k nepřípustnému omezení poměrného volebního systému. Ústava totiž nestanoví, že se volby do zastupitelstev obcí mají konat na základě poměrného volebního systému. Tato zásada je – ve spojení s dalšími podmínkami – vymezena toliko v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí, přičemž odpůrce dodržel všechny požadavky, které mu zákon pro vytvoření volebních obvodů předepisuje.
Nejvyšší správní soud dospěl rovněž k závěru, že vytvořením 7 volebních obvodů na území hlavního města Prahy nedošlo ani k nepřípustnému omezení rovnosti volebního práva. Při posouzení této otázky se zaměřil na zkoumání rozdílů v počtu obyvatel a počtu oprávněných voličů v jednotlivých volebních obvodech.