Rozsudek NS z 28. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4000/2013 (Rc 19/2016)
Nebyl-li znalecký posudek podstatným podkladem pro rozhodnutí soudu, není dána odpovědnost znalce za škodu způsobenou nesprávným znaleckým posudkem, jež údajně spočívala v nesprávné výši plnění přiznaného soudem.
Čl. 13 EÚLP nelze vykládat tak, že by jím byl založen zvláštní opravný prostředek, na jehož základě by vnitrostátní soudy mohly přezkoumávat rozhodnutí nad rámec opravných prostředků stanovených vnitrostátními procesními předpisy.
Komentář: V rozsudku z 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006 (Rc 31/2009, PR 24/2009 s. 14), NS dovodil, že soudem ustanovený znalec, který vypracoval chybný znalecký posudek, odpovídá za škodu, která vznikla účastníku řízení tím, že mu soud na základě tohoto posudku přiznal nižší plnění. Rozpor s takto nastavenou judikaturou ovšem nebyl v nyní projednávané věci shledán pro odlišnou skutkovou situaci. Zde se totiž podstatným podkladem pro stanovení tržní hodnoty obchodního podílu, významné pro rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů, nestal znalecký posudek k ocenění obchodního podílu, nýbrž cena, za kterou byl tento podíl bývalým manželem žalobkyně fakticky prodán, neboť právě tento postup považoval soud za výstižnější a pro žalobkyni za spravedlivější (finančně výhodnější). Jaké pohnutky vedly bývalého manžela žalobkyně k prodeji obchodního podílu právě za určitou cenu, či hypotetická úvaha, nemající podklad ve skutečném procesním postupu soudu, o tom, jak by soud postupoval, kdyby byl podán jiný (bezvadný) znalecký posudek, nemohou mít žádný vliv na posuzování existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalované znalkyně, která podala znalecký posudek, a rozsudkem, jímž se žalobkyně cítí být zkrácena ve svých majetkových právech. Ústavní stížnost byla pod sp. zn. IV. ÚS 3030/2015 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
