Stěžovatelé se ústavní stížností domáhali zrušení rozhodnutí krajského soudu, jimiž byla zamítnuta stížnost stěžovatelů jakožto poškozených v trestním řízení proti usnesení o povinnosti obviněného k náhradě nákladů poškozených potřebných k uplatnění jejich nároků v adhezním řízení, a to z důvodu opožděnosti․ Současně soud zamítl žádost o navrácení lhůty pro podání osobou neoprávněnou. Zmocněnec stěžovatelů zmeškal třídenní lhůtu ze zdravotních důvodů, přičemž hned následující den po marném uplynutí lhůty zaslal soudu jménem stěžovatelů předmětnou stížnost spolu s lékařskou zprávou a žádostí o navrácení lhůty podle ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu. Této žádosti krajský soud nevyhověl s odůvodněním, že toto ustanovení přiznává právo žádat o navrácení lhůty toliko obviněnému. S ústavní stížností spojili stěžovatelé návrh na zrušení ustanovení § 61 odst. 1 věty první a ustanovení § 143 odst. 1 v rozsahu slova „tří“ zákona č. 141/1961 Sb. První senát Ústavního soudu rozhodl tak, že řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení napadených ustanovení postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí.

Návrh byl zamítnut. Ústavní soud dospěl k závěru, že zrušení napadených ustanovení není nutné ani žádoucí, neboť lhůta tří pracovní dnů platí shodně pro všechny oprávněné subjekty. O navrácení lhůty může poškozený žádat z omluvitelných důvodů. Tato možnost je součástí jeho práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na účinný opravný prostředek ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Využití těchto opravných prostředků je nezbytným předpokladem pro poskytnutí ochrany těmto právům poškozeného, neboť ten se jich nemůže domáhat jinak než podáním opravného prostředku v trestním řízení. Poškozený či jeho zmocněnec má stejné právo na navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 trestního řádu jako obviněný a jeho obhájce.

Nález nabyl účinnosti dnem 19. října 2017.

Zdroj: Právní zpravodaj, C. H. Beck