Senát Parlamentu ČR zamítl dne 23. 6. na své 20. schůzi návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (zákon o protikorupčních opatřeních). Návrh obsahoval úpravu institutu korunního svědka, protikorupčního agenta a úpravu použití odposlechů.

Návrh institutu korunního svědka byl novelizací trestního řádu a trestního zákoníku. Tento nový institut zahrnuje: 1. dočasné přerušení trestního stíhání obviněného, pokud se přizná k činu a podá informace o organizované kriminalitě, zaváže se vydat prospěch a nahradit škodu; 2. úplné zastavení trestního stíhání obviněného, pokud podá svědectví, které významně přispěje k objasnění organizované kriminality, vydá prospěch a nahradí škody a nedopustil od přerušení stíhání žádného úmyslného trestného činu. Tento institut byl dle návrhu v zájmu efektivní aplikace použitelný u všech zločinů (tedy trestných činů s horní sazbou minimálně 5 let), nelze jej tedy aplikovat na přečiny (trestné činy nedbalostní a se sazbou do 5 let). Společně s institutem korunního svědka měl být návazně novelizován i institut spolupracujícího obviněného.

Dalším institutem protikorupčního balíčku byl tzv. protikorupční agent. Jeho použití předpokládá současné splnění řady podmínek dnes vymezených pouze judikaturou tak, aby využití oprávnění “předstírat zájem podílet se na trestném činu” bylo legitimní a nebylo zpochybňováno či aby nebylo považováno za policejní provokaci. Podmínkou je, aby skutečnosti zjištěné v daném případě nasvědčovaly tomu, že by osoba spáchala takový trestný čin sama (tedy i bez účasti agenta). Jednáním agenta dále nesmí být vyvolán úmysl osoby trestný čin spáchat. Tyto podmínky však zákon dnes výslovně neobsahuje a praxe identifikovala potřebu jasně zakotvit zákonem hranice proaktivního jednání policistů v těchto situacích. Součástí návrhu je i úprava pojetí vyloučení trestnosti agenta, jejíž taxativní výčet skutkových podstat reaguje na požadavky praxe.

Třetí zásadní změnou je otázka nového restriktivního nastavení zákonných podmínek pro použití odposlechů telekomunikačního provozu a nasazení agenta podle trestního řádu. Nový trestní zákoník neplánovaně zvýšil horní hranici trestní sazby u zvlášť závažných trestných činů, které jsou mimo jiné podmínkou pro nasazení odposlechů či agenta, z 8 na 10 let. Tím došlo k velmi rasantnímu a tvůrci trestního zákona neplánovanému omezení možnosti použít tyto dva instituty, které jsou velmi efektivní v boji proti korupci a organizované trestné činnosti. Proto měl protikorupční balíček vrátit zmíněnou hranici na původních 8 let.

Senátní výbory se vymezily proti institutu protikorupčního agenta, skutečnosti, že návrh pochází z ministerstva vnitra, nikoli spravedlnosti, a připomněly, že nová, právě se formující vláda má protikorupční opatření jako jeden z hlavních bodů svého programu, proto by neměly být schvalovány na poslední chvíli před výměnou poslanců. Senátoři poté návrh zamítli.