Rozsudek NS z 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014 (Rc 53/2016, C 14610, SR 7–8/2015 s. 270)
Vytvořil-li vlastník úpravami služebného pozemku stav bránící výkonu služebnosti, proti němuž se mohl oprávněný bránit žalobou, nejde o změnu poměrů, která by mohla mít za následek zrušení služebnosti soudem podle § 1299 odst. 2 ObčZ.
Komentář: V době mezi rozhodnutím soudu prvního stupně a soudu odvolacího nabyl účinnosti ObčZ, proto byla žaloba na vydání konstitutivního rozhodnutí posuzována již podle nové úpravy; ustanovení § 1299 odst. 2 ObčZ je prakticky totožné s § 151p odst. 3 ObčZ 1964, takže judikaturu k tomuto ustanovení bude v zásadě možno používat i nadále. Zatímco ovšem v § 151p odst. 3 ObčZ 1964 nebyla výslovně vymezena aktivní legitimace k podání žaloby (judikatura dovodila, že žalobu může úspěšně podat i oprávněný z věcného břemene – Rc 108/2009), podle ObčZ má tuto žalobu k dispozici výslovně „vlastník služebné věci“. V poznámce k rozhodnutí v časopise Soudní rozhledy Jiří Spáčil upozorňuje, že v ojedinělých případech, ve kterých by trvání služebnosti proti vůli osoby oprávněné mohlo být v rozporu s dobrými mravy a vedlo by k bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění ve smyslu § 2 odst. 3 ObčZ, by zřejmě byla namístě analogická aplikace § 1299 odst. 2 ObčZ. V časopise je rozhodnutí doplněno o právní větu, podle níž skutečnost, že oprávněný v desetileté promlčecí době služebnost využije jen několikrát, není důvodem k jejímu zrušení pro změnu poměrů.
