Nález ÚS z 1․ 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 938/16

Zahájil-li oprávněný exekuční řízení, i když věděl nebo při zachování přiměřené opatrnosti (pečlivosti) mohl vědět, že exekuce bude s největší pravděpodobností zastavena, musí nést nepříznivé následky v podobě povinnosti zaplatit náklady exekuce; toto vědomí (procesní zavinění) oprávněného však nutno v řízení prokázat. Rozhodnutí o nákladech exekuce proto nelze založit pouze na objektivních skutečnostech (např. ekonomické síle oprávněného), které o tomto jeho vědomí nic nevypovídají. Založil-li proto soudní exekutor svůj závěr o procesním zavinění oprávněného na tom, že si před podáním návrhu na nařízení exekuce nijak nezjistil majetkové poměry dlužníka, ačkoliv k tomu údajně měl procesní nástroje, a postupoval-li obdobně obecný soud, aniž se v rozporu s požadavky čl. 36 odst. 1 LPS zabýval také tím, konkrétně jaké nástroje měl oprávněný v tomto ohledu k dispozici, a zda jejich uplatnění lze po něm spravedlivě požadovat, pak tento postup nelze ospravedlnit ani ekonomicky silným postavením oprávněného, neboť to je z hlediska respektování jeho postavení jako účastníka řízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 LPS v řízení před nezávislým a nestranným soudem zcela irelevantní.